Wabi-sabi 侘び寂び (představa krásy v pomíjivosti okamžiku, souznění s přírodou a radosti z prostých, neokázalých věcí).
Nedávno jsem dostala dotaz: Lenko o čem bys mohla přednášet?
Donutilo mě to přemýšlet nad tím:
- = Co vím, že opravdu funguje mně a většině klientů i v těch nejtěžších životních situacích?
- = Čemu věřím tak jistě, že si můžu stoupnout před dav a hodinu o tom mluvit s přirozenou jistotou?
- = Co bych sis nechala i vytetovat, protože vím, že tohle nikdy pro mě neztratí platnost?
- = Co musí na 100 % vědět můj syn abych mohla kdykoliv v klidu zemřít s úsměvem na rtech😊?
Japonci mají speciální výraz =
Wabi-sabi 侘び寂び (představa krásy v pomíjivosti okamžiku, souznění s přírodou a radosti z prostých, neokázalých věcí).
Vím na 100 %, že se po světě lépe chodí těm, kteří se umí nadchnout, ocenit až zbláznit do toho co je v životě:
- Obyčejné až prosté
- Přirozené
- Každému dostupné
- Hluboce klidné
- Zakořeněné, a přitom časově proměnlivé
- Překrásné a dokonalé v nedokonalosti
Abych toto zahlédla a ocenila, vím, že:
- nemusím stoupat po společenském žebříčku
- nemusím sedět na hromadě zlata
- nemusím navštívit několik exotických zemí za rok
- nemusím pokořit nejvyšší horu
(i když nic z toho není špatné 😊)
Viděla jsem umírat blízkého člověka. Viděla jsem strach a bolest v jeho očích, že musí odejít z obyčejného života, že jeho cesta skončí…
Takže pokaždé, když mi do hlavy letí nějaká myšlenka nechtěná, která nese netrpělivou nespokojenost, že mi něco v životě ještě něco chybí…
- Stačí si říct:
Leni, všechno je v naprostém pořádku!
Dokud žiju, dýchám, chodím po světě s očima dokořán, ještě mám šanci kdykoliv a opakovaně pocítit vzácnost lidského života i v jeho kráse i v nedokonalosti.
Wabi–sabi můžeme pocítit kdykoliv: Stačí se rozhlédnout:
- vidět dítě, jak se raduje z vody, která stříká z rozprašovače na ulici
- zachytit a oplatit upřímný lidský úsměv
- sledovat přírodu, jak shazuje a zase nahazuje listy jako by o nic nešlo
- sledovat syna, jak se mění v dospělého muže
- nechat sebe v klidu stárnout
- nacházet staré fotky a dojímat se vzpomínkami
- nadechnout se vůně knihy, když ji poprvé otevřu
- vybírat si dlouho a pečlivě zmrzlinu v obchodě, protože má přijet kámoška
- chodit do kina i na filmy, který mají blbý hodnocení na ČSFD
- cpát si do kapes různé druhy špendlíků (slivoň) když venčím psa
Co víc potřebuju?
Už vlastně nic. Jen PROSÍM, aby to obyčejné chození po světě trvalo co nejdéle…