Řešit partnerský problém u kouče nebo terapeuta jen s jedním z partnerů? Má to vůbec smysl? Mám hodně případů, kdy ke mně přichází žena nebo muž s tématem problémů v partnerském životě.
A často slýchávám:
- Asi už to nemá cenu, ale chci mít dobrý pocit, že něco udělám
- On by se mnou nikdy nešel
- Ona už to se mnou vzdala
- On mě nedělá šťastnou
- On mlčí, je příšerný, asi odejdu.
- Miluju ji, ale jsem z toho věčného rozebírání už úplně vyčerpaný
- Píše mi ty nekonečně dlouhé zprávy a já jim vůbec nerozumím
Vždy upozorním, že s partnerskými problémy mohu pomoci jen tak, že začneme pracovat s tím, kdo mi sedí na gauči. Můžeme pracovat jen s Vámi.
A začneme odlupovat slupku po slupce…
- Jak to cítíte?
- Kdy Vám bylo doma dobře?
- Co vám osobně dělá radost?
- Co vám dělá starosti?
- Jak si sama vyplníte svůj volný čas?
- Jak sdělujete partnerovi, co se vás dotýká negativně?
- Čeho si na partnerovi vážíte?
Atd…
Hovory se točí najednou NE tolik o tom, co dělá partner špatně, ale co JÁ na tom cítím špatně a co já můžu dělat? Co můžu udělat já pro sebe? Co můžu udělat já pro náš vztah? Co se může stát, když přestanu věřit tomu, že JÁ jediná/ jediný přesně vím, co si partner myslí a co má dělat?
A po několika sezeních přijde klientka a mluví udivená o tom, že se doma dějí zajímavé změny:
- On najednou není tak často na rybách
- On začal sám od sebe mluvit!!
- Já jsem se mu dokonce omluvila, že jsem ho pořád vychovávala
- Já mám najednou nabitý program, co mám koníčky
- To vypadá, že začínáme úplně jinak žít
- Mám radost z malých věcí
- Asi konečně žiju.
- Dcera se mi začala svěřovat
- Ježíš, vždyť já od něj chtěla odejít
Často se zcela změní atmosféra v rodině, když na sobě začne pracovat alespoň jeden z páru. Věřte sobě, věřte procesu koučování. Ať se mnou nebo s jiným koučem, stojí to za to. Tím, že popisuji svoji pozitivní zkušenosti s koučováním jednotlivce na život celého páru / rodiny nesnižuji nesmírně hodnotnou práci terapeutů a koučů, kteří pracují s páry.